Oráčův oběd v Glynde

with Žádné komentáře

Hudební festivaly v polích s českou stopou

Většina znalců vážné hudby zná festival v Glyndebourne ve východním Sussexu. Toto nádherné místo, kde se každé léto pořádá tradiční operní festival, by měl jednou za život navštívit každý milovník tohoto hudebního žánru.

glynde_15

V roce 2014 se koná už 80. ročník a velmi často je poznamenán českou stopou. Místní sál byl už mnohokrát rozezvučen Dvořákovou Rusalkou, Janáčkovou Věcí Makropulos a Liškou Bystrouškou, či hlasem mezzosopranistky světového jména Magdaleny Kožené.

Kousek odtud je vesnička s názvem Glynde, která by snad nikoho moc nezaujala, ale v roce 1569 zde nechal vystavit spolumajitel všech okolních nemovitostí a polností William Morley sídlo zvané Glynde Place.

Hlavní budova je postavena ze sussexského pazourku a dává jí nádech tmavé pochmurnosti. Ovšem opak je pravdou. K budově patří i krásná zahrada, která je v letní sezóně přístupná všem návštěvníkům třeba na piknik, procházku a první víkend v červenci i k poslechu pravidelného jazzového festivalu LOVE SUPREME, který již také začíná být pojmem.

Glynde je typický anglický venkov, kde se bezmála celá vesnice živí zemědělstvím, ležící v panství čtyř, vzájemně propojených rodin (Waleyovi, Morleovi, Trevorovi a Brandsovi). Richard Trevor zde nechal v roce 1765 vystavit kostel sv. Panny Marie a nejenom tím se zapsal do místní historie.  Na jeho počest byla v roce 1865 pojmenována právě dostavěná hospoda, nesoucí název TREVOR ARMS.  Vystavění hospody (pubu) financoval pivovar Harveys z nedalekého správního města Lewes, ovšem postavena byla na pozemku pana Trevora, proto Trevor Arms.

Hospoda se specializuje na nabídku místních sudových, ale i lahvových piv a bývá osvěžující zastávkou pro turisty a cyklisty. Ti sice nejsou v zimních měsících hlavními návštěvníky, ovšem na nevšímavost hostů i mimo sezónu si jistě majitelé stěžovat nemohou. Každý večer a hlavně o víkendech je plná místních lidí.

Do hospody se vstupuje přímo z ulice, nebo druhým vstupem přes chodbu, která propojuje další tři místnosti s hlavní místností s výčepním pultem a barem. Venkovní zahrada je dostatečně rozlehlá a poskytuje bezpečí a klid hlavně pro rodiny s dětmi. Posedět se dá i před hospodou, kde jsou venkovní stoly však těsně u nepříliš frekventované silnice. Ovšem pro cykloturisty je to přímo ideální posezení, mohou si svou sklenici piva vypít i sedící na svém kole.

Zařízení restaurace je prosté, dřevěné lavice, stoly a různé typy a tvary židlí jenom dokreslují venkovskou atmosféru. Prostředí oživují čtyři funkční krby, a jelikož se jedná o kraj posedlý muzikou, i zde se pravidelně pořádají živá vystoupení především folkových kapel, případně jazz a soul hlasitě zní z reprobeden a k dispozici je i funkční a používaný gramofon.

Oráčův oběd (Ploughman`s lunch)

Za zvuku černošského soulu třicátých let minulého století jsme si objednali po pintě místního piva a na ochutnání jako předkrm teplou uzenou makrelu s topinkou a salátem a hlavní jídlo klasiku jako je fish and chips, hovězí páj (pie) na pivu a studený talíř zvaný „oráčův oběd“. Dohromady nic mimořádného, ale oběd pana oráče, stojí za zmínku.

glynde_11

Oráčův oběd je dnes již klasické anglické hospodské jídlo. Základem je sýr, čatní (chutney), dvě tři čtvrtky jablka a chléb s možným přídavkem vařeného vejce, šunky, nakládaných cibulek či okurkou a čerstvou zeleninou.

Oxfordský slovník tvrdí, že první zmínka o tradičním jídle oráče (chléb, sýr a pivo) pochází už z roku 1837 a dnes je chápáno jako studené polední občerstvení. Rozmach v britských hospodách zaznamenal tento studený obložený talíř po roce 1950. V Anglii skončil světovými válkami vynucený přídělový systém některých druhů potravin, mezi ně patřily i sýry. Výrobci vynikajících anglických sýrů potřebovali zvýšit svůj prodej a tím podpořit i produkci a začali propagovat ve všech hospodách konzumaci sýra. Zvolili jednoduchou cestu a na každém hospodském jídelníčku se objevil právě „oráčův oběd“, což byla zpočátku pouze kombinace sýra, chleba, jablka či nakládaných cibulek a sklenice piva. Hospodským to vyhovovalo, příprava byla rychlá, sestavená z běžných, trvanlivějších potravin. Navíc vše odpovídalo konzervativním zvykům návštěvníků hospod, neboť se sem chodilo především popíjet pivo a klábosit se sousedy o fotbale, rugby, kriketu, politice a místních drbech. Také se zde hrály různé stolní hry, při tom všem někdy i vyhládlo a k dispozici byla právě lehká jídla, jako jsou škvarky, nakládaná vařená vejce, slané brambůrky a arašídy. Oráčův oběd se jevil přímo jako přepychový pokrm.

Dnes je tato studená mísa vylepšena mnohem sfistikovaněji, anglických sýrů se podává najednou několik druhů, talíř je obložen šunkou, zeleninovými saláty s různým dresinkem, chléb může být nahrazen jak bílým, tak tmavým toastem, bagetou či dokonce čabátou (ciabattou) s kouskem másla, někdy nechybí ani paštika. Pro gurmány se může přidávat čatní, řapíkatý celer a další rozmanité studené oblohy. Neznámý oráč nemá na svůj oběd copyright a fantazii se v případě tohoto studeného talíře meze nekladou.

V dnes už ani v typicky zemědělském kraji na oráče s koňmi nenarazíme, ale jeho oběd je k dispozici skoro v každém pubu dodnes a stále si uchovává svou přízeň návštěvníků.

 


Zvětšit mapu